Série: Jak jsem si postavil druhý mozek · díl 1
Poznámky mají jednu vadu: píšou se snadno a čtou se těžko. Dokud je systém nový, píšete do něj; pak ho přestanete číst. Poznámka, kterou si nikdo nepřečte, není paměť. Je to jen dražší způsob, jak zapomenout.
Se zavedením AI asistentů přišel opačný problém. Rozhovor s AI je chytrý, ale zapomíná. Každá nová konverzace začíná od nuly a všechno, co jste minule vysvětlili, vysvětlujete znovu.
Letos v dubnu jsem zkusil obojí spojit. Tenhle text je o tom, jak to postavit, a hlavně o tom, co se na tom za půl roku pokazilo — protože právě tam je to, co bych vám dnes poradil.
Dvě složky a jeden soubor s pravidly
Základ je vzor, kterému se říká LLM wiki a který popsal Andrej Karpathy. Celé to stojí na jednoduchém rozdělení práce: zdroje sbírám já, wiki píše a udržuje AI.
- Zdroje — dokumenty, exporty, e-maily, které do systému dám. Nikdo je nikdy neupravuje, ani já, ani AI. Jsou to důkazy.
- Wiki — stránky, které z nich píše AI. Jedna stránka na osobu, projekt nebo myšlenku, propojené odkazy. Tahle složka patří celá AI.
- Pravidla — jak vypadá stránka, jak se pojmenovávají soubory, co dělat, když přijde nový zdroj, a jak kontrolovat, že se wiki nerozpadá.
K tomu tři operace. Přidání zdroje: AI napíše souhrn, aktualizuje dotčené stránky a odkazy. Dotaz: zeptám se a AI odpovídá z wiki, s odkazy na stránky, ze kterých čerpala; dobrou odpověď uloží jako novou stránku. Kontrola: AI projde wiki a hledá osiřelé stránky, rozbité odkazy a tvrzení, která si odporují.
Technicky jde o obyčejné textové soubory v Obsidianu, s nimiž pracuje Claude Code a které verzuje git. Git je tu důležitější, než vypadá: každá změna, kterou AI udělá, je dohledatelná a vratná.
Paměť, do které píše stroj, musí mít historii.
První noc: devět oprav z dvaceti
Prvních pár hodin jsem wiki krmil tím, co jsem měl po ruce: profil z LinkedInu, stránku z Wikipedie a export paměti z předchozího AI asistenta — přes tisíc tři sta řádků o mně. AI z toho během večera postavila první desítky stránek.
Log té noci je poučný. Ze dvaceti operací bylo devět oprav. Špatný rok, domněnka podaná jako fakt, rozhodnutí, které jsem nikdy neudělal. Některé chyby byly už ve zdrojích, jiné vznikly tím, jak je AI poskládala — a z hotové stránky nepoznáte, která je která.
AI skládá, člověk opravuje. A hodnota je v opravách. Stránka, kterou jsem jednou opravil, je od té chvíle pravdivější než kterýkoli zdroj, ze kterého vznikla.
Co se pokazilo
Nejzajímavější část wiki není žádná stránka. Je to soubor s pravidly — a ten roste hlavně tím, že se něco pokazí. Každé pravidlo v něm nese datum a příběh, proč vzniklo. Čtyři z nich:
Deník, který se tváří jako stav
Hned druhý den jsem si nad wiki postavil AI poradce (o nich bude třetí díl). Každý si vede stránku s tím, co o mně ví. Ty stránky nenápadně zdegenerovaly v deníky: místo „jak to teď je" v nich přibývalo „co se kdy stalo". Jeden poradce tak musel před každým rozhovorem přečíst zhruba 107 tisíc tokenů, než se vůbec dostal k mé otázce.
Řešení: každá stránka stavu začíná krátkou nástěnkou, která se přepisuje, ne doplňuje. Po úpravě to bylo kolem 12 tisíc. Historie má svoje místo — v deníku, ne na nástěnce.
Hodiny se čtou, nepočítají
Každý záznam v deníku nese čas, kdy rozhovor začal. Jednoho večera jich AI zapsala třináct, ale hodiny přečetla jen jednou a dál přičítala. Šest záznamů přistálo na dni, který ještě nenastal. Pravidlo teď zní: když zapisuješ čas a od posledního zápisu ses nepodíval na hodiny, podívej se.
Jedno slovo v pravidlech
Operační log se čte odshora, nejnovější záznam je nahoře. Pravidlo ale říkalo „připoj záznam do logu" — a připojit znamená na konec. AI ho poslouchala doslova, takže se nová historie rozdělila mezi začátek a konec souboru o devatenácti stech řádcích a nikdo si toho nevšiml. Chyba nebyla v tom, kdo psal. Chyba byla v jednom slově.
Vymyšlené rozhodnutí
Při úklidu jedné stránky AI zkrátila varování „tohle se dlouho nehýbe" na „pozastaveno rozhodnutím Jana". To rozhodnutí jsem nikdy neudělal a hned druhý den jsem ho odmítl. Od té doby platí tvrdé pravidlo: žádné rozhodnutí, citát ani preference se mi nepřipíše bez data a odkazu na místo, kde jsem to řekl.
Všechny čtyři chyby mají společné to, že každý jednotlivý krok vypadal rozumně. Nástěnka rostla o pravdivé řádky. Čas se počítal správně od špatného bodu. Slovo „připoj" je běžné. Zkrácení varování je úklid.
Systém, do kterého píše AI, se nerozbije najednou. Rozbije se rozumnými kroky, z nichž žádný nevypadá jako chyba.
Proto kontrola nesmí hledat chyby. Musí hlídat pravidla — a pravidla musí být napsaná tak, aby šla ověřit.
Kde je to po půl roce
Dnes má wiki 491 stránek, 1 295 změn v gitu a 350 zaznamenaných operací. Soubor s pravidly má šestnáct ověřitelných podmínek, které jednou týdně kontroluje sám stroj, a každá vznikla z konkrétní chyby.
A nepíšu do ní už jen já. Stejným způsobem do ní dnes proudí data z hodinek, auta, banky nebo e-mailu — o tom bude šestý díl. Když něco potřebuji vědět, zeptám se a dostanu odpověď s odkazem na zdroj.
Jak začít
Nepotřebujete k tomu nic, co byste si museli koupit.
- Založte dvě složky a jeden soubor. Zdroje, které se nikdy nemění. Stránky, které patří AI. A pravidla, podle kterých je píše.
- Nakrmte to tím, co už máte. Životopis, export z poznámek, pár důležitých dokumentů. A první večer počítejte s tím, že budete hlavně opravovat.
- Každou chybu proměňte v pravidlo s datem. Za tři měsíce budete mít soubor, který přesně popisuje, jak váš systém selhává — a to je cennější než wiki samotná.
Příště: jak jsem na vlastním hardwaru rozjel OpenClaw.