Série: Jak jsem si postavil druhý mozek · díl 4
Mám šest AI poradců a každý z nich vidí jen svůj obor. Tak jsem je navrhl a tak to má být. Jenže skoro každá otázka, na které opravdu záleží, leží na hranici mezi obory. Obchodní kouč řekne „teď zaber", kouč pro zdraví řekne „jedeš na rezervu" a oba mají pravdu. Patnáctého června jsem je proto posadil k jednomu stolu.
Rada není sedmý poradce
První rozhodnutí bylo, co rada není. Není to nový poradce s vlastními názory. Je to formát: moderovaný kulatý stůl stávajících šesti hlasů. Vede ho životní kouč, protože už předtím držel celek a ostatní řešili „co" a „jak".
Rozhovor má čtyři kroky:
- Zarámování. Moderátor zopakuje otázku jednou dvěma větami a ověří, o čem se doopravdy rozhoduje. Když je skutečná otázka jiná než ta položená, řekne to hned.
- Úvodní pozice. Slovo dostane každý. Kdo k tématu nemá co říct, řekne to jednou větou a nevyplňuje prostor.
- Střet. Jen tam, kde se dva poradci opravdu rozcházejí. Kde se shodnou, moderátor to poznamená a jde dál. Hledá skutečné zlomy, ne divadlo.
- Shoda a nesouhlas. Jedno doporučení, za kterým rada stojí, a hned pod ním menšinový názor a napětí, ze kterého vzešel.
Rada nesmí průměrovat. Šest názorů zprůměrovaných do jednoho je kaše; šest názorů s pojmenovanými rozpory je mapa.
Další pravidla vyplynula z téhož. Každý mluví jen ve svém oboru: na daňové otázce rozhoduje finanční poradce, ne moderátor. Moderátor propojuje, nepřehlasovává. A každé sezení končí tím, co zůstává na mně. Rada doporučuje, nerozhoduje.
Paměť jsem vyřešil nejjednodušeji, jak šlo. Sezení rady je jedna událost, takže jeden záznam ve sdíleném deníku, ne šest. Vlastní stránku s pamětí rada nemá. Co se z ní dozvím trvalého, jde do sdíleného profilu nebo na stránku poradce, kterého se to týká.
Kdy radu, kdy jednoho poradce
Radu svolávám jen tehdy, když otázka překračuje obory nebo v ní jde o skutečný kompromis: mám to vzít? Co tím obětuji? Táhne mě to pěti směry a nevidím celek. Termín daňového přiznání nebo úprava tréninku patří jednomu poradci. Rada na ně je drahá a zbytečná.
Z rozhovoru ranní porada
Dva měsíce jsem radu svolával sám. Mezitím běžely naplánované kontroly, každý poradce měl svou. V srpnu jich bylo dvanáct a každá mi psala zvlášť.
Devatenáctého srpna jsem je nahradil jednou ranní poradou. Členové se nejdřív připravují každý zvlášť: čtou jen svou stránku a ranní přehled pošty a souborů, vrátí nejvýš tři řádky a smějí říct, že nemají nic. Teprve rada vidí všech šest najednou a pošle mi jedno doporučení.
Tím zmizela i jedna konkrétní chyba. Stará kontrola se mě každé ráno ptala, co dnes dokončím. Moji odpověď neměla kam zapsat a neznala stav „nic", takže se tři rána po sobě ptala na totéž. Otázka, jejíž odpověď systém nemá kam uložit, se bude opakovat navždy.
Čtyři hodiny místo rady
Čtyřiadvacátého srpna jsem radě dal čtyři hodiny svého dne, od dvanácti do čtyř. Plán na ně nahrazuje denní doporučení, nepřidává se k němu.
Porada zůstala stejná. Změnil se jen výstup, a ten je těžší. Doporučení může být jeden dobrý nápad. Plán musí přežít hodiny: každý úkol odhadnutý, každý s podmínkou, kdy je hotový, seřazené tak, aby první nezávisel na třetím. Poslední půlhodina zůstává volná, protože každý plán se protáhne. Co už v kalendáři je, má přednost. A klidný den dostane chráněný volný čas s jednou větou, že rada nenašla nic naléhavého. Práci si nevymýšlí.
Co se pokazilo
Blok, který nikdo neotevřel
Plán se nejdřív zapisoval do kalendáře jako jedna událost na celé čtyři hodiny. Bezpečné: jedna událost s jedním stálým názvem se nedá zaneřádit. Jenže v kalendáři jsem viděl neprůhledný pruh a jednotlivé úkoly až po otevření. Plán, který musíte otevřít, je plán, podle kterého nejednáte. Od 28. srpna je každý úkol vlastní událost.
Oprávnění, které nešlo omezit
Rada směla události i upravovat, a krátce i mazat. Obojí jsem jí týž den vzal. Nástroje kalendáře nešlo omezit na jeden kalendář: seznam povolených nástrojů je u MCP nástrojů vůbec neomezuje. Že smí sahat jen na svůj kalendář, byla věta v zadání. Věta v zadání není omezení. Nástroj, který umí přepsat schůzku s jiným člověkem, si musí hranici nést v sobě.
Přidání je jiný druh oprávnění, ne menší míra téhož. Špatně přidaná událost je vidět a smažu ji dvěma ťuknutími. Rada dnes umí jen přidávat a test hlídá, aby se oprávnění okopírováním nerozšířilo. Platím za to: rada nemůže opravit, co sama zapsala. Když se splete, napíše to ve zprávě a událost nechá stát.
Limit, o který jsem nežádal
Začátkem září jsem si v kalendáři všiml, že rada nikdy nenaplánuje víc než tři úkoly. Ten limit jsem nikdy nechtěl. Byla to jedna věta v zadání, „dva nebo tři segmenty, ne čtyři nebo pět", napsaná spolu se čtyřhodinovým blokem a ještě třikrát zopakovaná. Strop na počet úkolů je strop na plán: odhad se pak přizpůsobí číslu, místo aby číslo vyšlo z odhadů. Dnes dostane každý úkol tolik času, kolik potřebuje, a napíše se jich tolik, kolik se vejde.
Rada, která mi přidělovala práci
Prvního září mi rada do bloku naplánovala průzkum, který mohl udělat agent. Řekl jsem jí, že nechci, aby mi říkala, co mám dělat; chci, aby udělala, co udělat může. Od té doby patří do mého bloku jen moje práce, většinou úsudek nad tím, co agenti připravili. Jak dostala rada ruce, je téma devátého dílu.
Co jsem pochopil
Rada má smysl tam, kde se obory potkávají, protože právě na těch švech jednotliví poradci chybují. Její cena je v pojmenovaném nesouhlasu, ne ve shodě.
A každé rozšíření pravomoci je potřeba zúžit tam, kde to hlídá kód, ne text. Všechny tři chyby z kalendáře měly stejný kořen: pravidlo nebo limit žil jen v zadání, kde ho nikdo neviděl.
Jak začít
- Neudělejte z rady dalšího poradce. Udělejte z ní formát pro ty, které už máte.
- Dejte jí moderátora, který propojuje, ale nepřehlasuje odborníka v jeho oboru.
- Vyžadujte shodu i nesouhlas zvlášť. Nikdy jen výsledek.
- Nechte členy připravit se odděleně a vidět všechny až u stolu.
- Když rada smí jednat, dejte jí nejdřív jen přidávat. Co nejde omezit v nástroji, nedávejte vůbec.
- Čtěte zadání jako kód. Každá věta v něm je limit, i ta, kterou jste napsali mimochodem.
Příště: jak jsem poradce přesunul do Telegramu.